V poslední době proběhly v masmediích informace o možnosti uplatnit svůj nárok v evropském řízení o drobných nárocích, které probíhá převážně elektronickým nebo písemným stykem. Této problematice je tak věnován prosincový právní oběžních, a to z toho důvodu, že toto řízení není určeno pouze pro spotřebitele, nýbrž i pro ostatní subjekty – věřitele v rámci členských států Evropské unie.
Právní regulace tohoto institutu je v účinnosti již necelé tři roky, nicméně zatím není ve velkém povědomí veřejnosti, a proto se v praxi příliš neuplatňuje. Upravuje ho nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), jež nabylo účinnosti k 1. lednu 2009. Záměrem této regulace bylo dosažení vyšší důvěryhodnosti v systém vymáhání svých práv, a to nikoli pouze ve svém domovském státě, ale v rámci celé Evropy, a tím posílení fungování vnitřního trhu Evropské unie.
Evropské řízení o drobných nárocích je institut umožňující subjektům z členských států Evropské unie domoci se oproti běžnému soudnímu řízení relativně rychle a levně svého nároku. Jedná se tedy o alternativu k tradičnímu soudnímu řízení. Existuje však několik omezení využití tohoto institutu. Ve sporu se musí vyskytovat cizí prvek. To znamená, že alespoň jedna ze stran musí mít bydliště (pokud je jedná o fyzickou osobu) nebo sídlo, ústředí či místo hlavní podnikatelské činnosti (pokud se jedná o osobu právnickou) v jiném členském státě než je členský stát soudu, u něhož byla podána žaloba. Další omezení je v předmětu řízení. Musí se jednat o nárok obchodněprávní nebo občanskoprávní, přičemž jsou vyloučeny věci rodinněprávní, dědické, pracovněprávní a věci týkající se osobního statusu či ochrany osobnosti. Dále pak neobsahuje nároky z insolvenčních nebo rozhodčích řízení. Poslední podmínkou je, že se musí jednat o „drobný nárok“, nařízení o drobných nárocích částku omezuje limitem do hodnoty 2.000 EUR, bez příslušenství (úroky, náklady řízení apod.). Toto omezení však pravděpodobně v budoucnu projde změnou spočívající v navýšení tohoto limitu.
Samotné řízení je hodně formální. V podstatě všechny úkony účastníků i soudu se provádí na nařízením předepsaných formulářích. Ty jsou dostupné na všech příslušných soudech, popřípadě na internetových stránkách evropské e-Justice . Žaloba se podává u příslušného soudu, zasláním poštou, faxem, datovou schránkou nebo elektronickou poštou na formuláři A. Příslušný soud se stanovuje podle nařízení Rady č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. „Brusel I“). Obecně je příslušným soudem soud podle místa bydliště žalovaného. V nařízení však existují i odlišné případy. Například u spotřebitelských smluv spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi u soudu, kde má smluvní partner bydliště nebo sídlo, nebo kde má bydliště sám spotřebitel. To tedy může mít za následek, že obchodník je žalován v členském státě, kam posílal své zboží kupujícímu, který je spotřebitelem. Je nutné připomenout, že tato konstrukce nefunguje naopak a obchodník může žalovat „svého“ spotřebitele pouze u příslušného soudu podle bydliště spotřebitele.
Co se týká průběhu samotného řízení po obdržení žaloby, soud posoudí aplikovatelnost nařízení o drobných nárocích. Shledá-li neaplikovatelnost, v takovémto případě se provede normální sporné řízení podle vnitrostátního práva členského státu. V opačném případě soud posoudí, zda není dán důvod k odmítnutí žaloby pro nepřístupný nebo zjevně neopodstatněný nárok. Když dán není, ale formulář obsahuje chyby, vyzve soud opět pomocí formuláře k nápravě. Pokud je podání v pořádku, pak jeho kopii zašle soud žalovanému, který má třicetidenní lhůtu od doručení na odpověď, jinak bude vydáno rozhodnutí o uplatněném nároku. Celé řízení by mělo být velice rychlé, jelikož soud je vázán krátkými lhůtami. V ideálním případě, pokud nebude třeba nařizovat ústní jednání nebo provádět rozšířené dokazovaní, je možné tedy mít „na stole“ vykonatelný rozsudek do tří měsíců od podání žaloby.
Nespornou výhodou takto vydaného rozsudku je jeho předběžná vykonatelnost. To znamená, že rozsudek je exekučním titulem a lze se na jeho základě domáhat plnění výkonem rozhodnutí, i přes případné podání opravného prostředku. Opravné prostředky jsou připuštěny v režimu podle vnitrostátního práva. Další výhodou takto vydaného rozsudku je jeho vykonatelnost ve všech členských státech Evropské unie. Podmínkou je pouze splnění určitých požadavků , které jsou spíše formálního charakteru, a nikoli tedy tzv. prohlášení vykonatelnosti, které vydává příslušný vnitrostátní soud ve speciálním řízení, jak je tomu u rozsudků ostatních. Výkon rozhodnutí se pak řídí právem státu, ve kterém k výkonu dochází.
Evropské řízení o drobných nárocích by tedy mělo přinést rychlejší a efektivnější způsob, jak se dostat k zaplacení pohledávky od „zahraničních“ dlužníků. Řízení je velice formální, písemné a probíhá prostřednictvím formulářů, lze ho vést tedy ryze elektronickou cestou. Největší nevýhodou je limit plnění stanovený na 2.000 EUR.
Mgr. Lukáš Barnet
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se občanským sdružením Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 12/2012 určený členům tohoto sdružení.