Novela autorského zákona a počítačové programy

Celým legislativním procesem již prošla novela zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Jedná se o rozsáhlou novelizaci autorského zákona, která obsahuje mimo jiné i důležité změny pro oblast právních vztahů souvisejících s počítačovými programy. Některé tyto změny jsou zásadního charakteru a podrobnější informace o nich by bylo nutné zpracovat do několika článků. V tomto příspěvku je věnována pozornost některým vybraným otázkám.

Na úvod lze zcela obecně zhodnotit, že oproti některým předchozím trendům v oblasti práv k duševnímu vlastnictví tato novela paradoxně (i když možná ne zcela úmyslně) do určité míry posiluje postavení koncových uživatelů počítačových programů vůči softwarovým společnostem (nositelům práv).

Způsob uzavření smlouvy

Při distribuci krabicového software, ale také při distribuci počítačových programů prostřednictvím internetu (včetně free software, freeware apod.) v praxi vznikaly z právního pohledu problematické situace, kdy nedocházelo k řádnému uzavření licenční smlouvy, kterou autorský zákon pro poskytnutí licence předpokládá - viz § 12 odst. 1 autorského zákona „Autor má právo své dílo užít … a udělit jiné osobě <B>smlouvou</B> oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.“ Náležitosti řádného uzavření smlouvy autorský zákon do účinnosti předmětné novely neupravoval a na proces kontraktace se aplikovala obecná úprava občanského zákoníku. Zjednodušeně lze uvést, že k platnému uzavření smlouvy dle ustanovení občanského zákoníku může dojít tím způsobem, že jedna strana (navrhovatel) učiní konkrétní osobě (osobám) určitý návrh, druhá strana tento návrh bez výhrad akceptuje a akceptace je následně doručena (sdělena) zpět navrhovateli. Jak je obecně známo, tento proces nebývá v praxi při distribuci software vždy zcela naplněn.

Na tuto situaci reaguje novela přidáním ustanovení § 46 odst. 5 a § 46 odst. 6 do autorského zákona, která modifikují výše nastíněný model kontraktace dle občanského zákoníku. Nová úprava se vztahuje na všechny předměty chráněné autorským právem a nikoliv výhradně na počítačové programy. Smlouva jako univerzální způsob poskytnutí licence k software však i přes provedené změny zůstává. Přidané ustanovení § 46 odst. 5 autorského zákona zní „O podání návrhu jde i tehdy, směřuje-li projev vůle i vůči neurčitému okruhu osob.“ Jedná se o stejnou úpravu jako u tzv. veřejného návrhu smlouvy dle obchodního zákoníku s tím podstatným rozdílem, že veřejný návrh smlouvy podle obchodního zákoníku musí být jako veřejný návrh smlouvy výslovně označen, zatímco autorský zákon takovou podmínku nestanoví. V oblasti autorskoprávní tak návrh na uzavření smlouvy nemusí být určen konkrétní osobě (konkrétním osobám) a ani nemusí být označen jako veřejný návrh. Postačí určitost návrhu smlouvy a pokud z něj bude vyplývat vůle navrhovatele být jím vázán. Z těchto důvodů je tedy vhodné nyní dbát například na formulaci licenčních podmínek uváděných na webové stránce poskytovatele licence tak, aby bylo zřejmé, co je návrhem na uzavření smlouvy a co nikoliv. Není totiž vyloučeno, že poskytovatel nebude mít zájem na uzavření licenční smlouvy se všemi osobami tak, jak předpokládá autorský zákon (např. s konkurencí).

V této souvislosti je velice zajímavé nové ustanovení § 46 odst. 6 autorského zákona, které zní: „S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem, může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn.“ Jedná se o obdobu ustanovení § 275 odst. 4 obchodního zákoníku. Ze spojení s výše uvedeným § 46 odst. 5 autorského zákona vyplývá, že navrhovatel smlouvy (poskytovatel software) se od nynějška nemusí teoreticky dozvědět, že uzavřel smlouvu a kdo je druhou smluvní stranou. Pro oblast free software je takováto změna přínosná, avšak v oblasti tzv. proprietárního software nebude hodnocení zřejmě vždy tak jednoznačné.

Užití pro osobní potřebu

Nedošlo samozřejmě k žádné změně v nejdůležitější otázce související se software (i přes novelizované znění), a to, že užití počítačových programů (či databáze) pro osobní potřebu fyzické osoby není volným užitím ve smyslu autorského zákona. U většiny autorských děl je užití pro osobní potřebu volným užitím. Předmětná novela tuto problematiku v ustanovení § 30 odst. 2 více rozvádí, než jak tomu bylo v původním znění zákona: „Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu…“ Pro vyloučení pochybností pak autorský zákon v ustanovení § 66 odst. 2 uvádí, že „Za rozmnožování počítačového programu podle tohoto zákona se považuje i zhotovení rozmnoženiny, je-li nezbytná k zavedení a uložení počítačového programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.“

Z výše uvedeného by se mohlo jevit, že i k užití počítačového programu pro osobní potřebu je nutné získat oprávnění k výkonu práva počítačový program užít, tzn. získat od poskytovatele licenci k tomuto počítačovému programu (jak tomu bylo za původního znění autorského zákona). Autorský zákon však nyní nově poskytuje možnost počítačový program užít i bez získání licence od nositele práv (viz níže).

Oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu

Novela autorského zákona přináší v ustanovení § 66 odst. 6 definici osoby, která je tzv. oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu. Zakotvení této definice do právního řádu není důsledkem harmonizace českého práva s právem ES, nýbrž se jedná o vlastní iniciativu našeho zákonodárce. Minimální práva oprávněného uživatele rozmnoženiny jsou stanovena v § 66 odst. 1 autorského zákona (tato úprava navazuje v jednotlivých bodech na původní znění zákona). Pod písm. b) tohoto odstavce je pak nově uvedeno, že do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže „…rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením…“.

Vzhledem k tomu, že každý oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu je oprávněn k takovémuto užití (pokud s ním není smluveno jinak), nabývá na významu zmiňované vymezení pojmu oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu z § 66 odst. 6 autorského zákona „Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu je oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině počítačového programu, a to za účelem jejího využití, nikoli za účelem jejího dalšího převodu, dále oprávněný nabyvatel licence nebo jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu.“

Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu tedy mohou být následující subjekty:

a) oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině (jako jiné právo si lze představit například nájemní právo apod.), a to za účelem jejího využití, nikoli za účelem jejího dalšího převodu;

b) nabyvatel licence (zde je situace jasná);

c) jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu. - V tomto případě by se tedy nemělo jednat o osobu oprávněnou užívat počítačový program (např. nabyvatel podlicenční smlouvy), nýbrž o osobu oprávněnou užívat rozmnoženinu počítačového programu, avšak takováto osoba je již jednou uváděna pod bodem a) jako osoba, která má „jiné právo k rozmnoženině“. Zřejmě by se také nemělo jednat ani o zaměstnance nabyvatele licence, který sice může mít k rozmnoženině fakticky přístup, nicméně jedná v zastoupení zaměstnavatele a nikoliv jménem svým.

Z výše uvedeného vyplývá, že k užití počítačového programu (na našem území) není nutné vždy uzavřít licenční smlouvou. Pokud společně s vlastnictvím rozmnoženiny software lze získat na základě autorského zákona i oprávnění tento software užít (v případě, že se jedná o „oprávněného nabyvatele“), vyvstávají samozřejmě otázky, zda-li tato úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv na ochranu duševního vlastnictví apod.

S ohledem na výše uvedené se tak podstatně zvyšují požadavky na opatrnost při poskytování rozmnoženin počítačových programů ze strany softwarových společností. Tímto samozřejmě nejsou myšleny společnosti, které se zabývají pouze „prodejem“ krabicového software, které počítají s tím, že jednou rozšířená rozmnoženina bude dále převáděna a užívána (pro tyto neznamená novelizace podstatné změny v distribučních modelech), nýbrž zejména společnosti, jež se věnují vývoji vlastních ne zcela unifikovaných softwarových řešení. Zajímavá může být v této souvislosti i otázka ohledně nakládání s rozmnoženinami software, které se nacházejí u třetích osob na základě smluvních ujednání vzniklých před účinností novely. Kupříkladu pokud poskytovatel softwarového řešení k poskytnuté licenci předal nabyvateli několik rozmnoženin software a žádným způsobem neupravil otázku nakládání s těmito rozmnoženinami (za stávající úpravy nemusel mít žádnou obavu z toho, že software mohla užít jiná osoba), není vyloučeno, že oprávněný nabyvatel těchto rozmnoženin k nim po právu převede vlastnické právo (či je pronajme) a novému vlastníkovi rozmnoženiny tímto vznikne oprávnění dle ustanovení § 66 odst. 1 autorského zákona (tedy oprávnění software užít). Pokud se čtenáři jeví výše zmiňované ustanovení § 66 odst. 6 autorského zákona nesrozumitelné či nelogické, nemusí se nutně jednat o pochybení na jeho straně. K vyřešení nastíněných otázek může případně přispět judikatura soudů či další novelizace.

Na závěr zmiňujeme, že tento příspěvek zdaleka nemůže pokrýt rozsah novelizace autorského zákona, a to ani ve vztahu k počítačovým programům. K dalším změnám dochází např. v oblasti tzv. zaměstnaneckých děl a tzv. technických prostředků ochrany práv atd.

19.06.2006
autor: Josef Aujezdský