Odstoupení od kupní smlouvy a zhoršení stavu zboží dle NOZ

Jak známo, v případě odstoupení od kupní smlouvy spotřebitelem bez uvedení důvodu tato smlouva zaniká a spotřebiteli vzniká povinnost vrátit zakoupené zboží zpět obchodníkovi, přičemž obchodníkovi vzniká povinnost vrátit spotřebiteli uhrazené finanční prostředky. Otázkami, jaké změny ohledně povinnosti obchodníka vrátit finanční prostředky přinesla směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů (dále jen „směrnice“) a jak je tato povinnost provedena v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) , jsme se zabývali již v minulých právních oběžnících. V tomto právním oběžníku se tak naopak budeme podrobněji věnovat povinnosti spotřebitele vrátit prodávajícímu zboží, konkrétně pak právními otázkami souvisejícími se stavem vraceného zboží (jakým způsobem může spotřebitel před odstoupením od smlouvy se zbožím nakládat apod.).

Pro vyloučení všech povinností zmiňujeme, že níže uvedené informace se nevztahují na ty případy, kdy obchodník řádně nesplní své informační povinnosti vůči spotřebiteli, zejména informační povinnosti předpokládané v ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f) nového občanského zákoníku. Nesplnění těchto informačních povinností obchodníkem má totiž výrazný dopad na práva a povinnosti stran.

Problematice faktického stavu vraceného zboží se výslovně věnuje první věta ustanovení § 1833 nového občanského zákoníku. Ta stanoví, že v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem „spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti.“ Toto ustanovení se tedy nejen podstatně odlišuje od stávající regulace, kdy bylo dovozováno, že spotřebitel je povinen vrátit zboží obchodníkovi nepoužité (s přihlédnutím k tomu, že spotřebitel by měl mít možnost zboží vyzkoušet), ale navíc se dle našeho názoru jedná o chybné provedení směrnice Českou republikou, a to v neprospěch obchodníka.

Ustanovení čl. 14 odst. 2 směrnice totiž stanoví, že „spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží.“ Směrnice tedy na rozdíl od české úpravy nepředpokládá, že by spotřebitel mohl zboží před odstoupením od smlouvy užívat a přitom nenesl ekonomické důsledky znehodnocení zboží. Tato otázka je blíže rozvedena i v bodu 47 preambule směrnice: „Někteří spotřebitelé uplatňují své právo odstoupit od smlouvy poté, co zboží používali v míře vyšší, než je míra nutná k tomu, aby se obeznámili s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. V tomto případě by spotřebitel neměl pozbýt právo odstoupit od smlouvy, měl by však odpovídat za případné snížení hodnoty zboží. Aby se spotřebitel obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží, měl by s ním nakládat a zkontrolovat je jen takovým způsobem, jaký by mu byl umožněn v prodejně. Například oděv by si měl spotřebitel jen vyzkoušet a neměl by jej nosit. Během lhůty pro odstoupení od smlouvy by proto spotřebitel měl se zbožím náležitě zacházet a zkontrolovat jej náležitým způsobem.“ Směrnice tedy předpokládá, že aniž by spotřebitel nesl ekonomické důsledky znehodnocení zboží v důsledku jeho užívání, může před odstoupením od smlouvy zboží pouze vyzkoušet (přibližně ve stejném rozsahu jako v kamenné provozovně).

Směrnice je založena na principu plné harmonizace s tím, že pouze ve výslovně stanovených případech může členský stát přijmout odlišnou úpravu. To je výslovně stanoveno v čl. 4 směrnice: „Členské státy nesmí v rámci svého vnitrostátního práva ponechat v platnosti ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice, včetně více či méně přísných ustanovení za účelem zajištění odlišné úrovně ochrany spotřebitele, pokud není v této směrnici stanoveno jinak.“ Znění první věty ustanovení § 1833 nového občanského zákoníku je tedy dle našeho názoru chybným provedením čl. 14 odst. 2 směrnice ze strany České republiky. Pro vyloučení všech pochybností na závěr připomínáme, že jakékoliv znehodnocení zboží spotřebitelem nemá vliv na jeho právo od smlouvy bez uvedení důvodů odstoupit (ať za současné úpravy, tak dle nového občanského zákoníku).

Josef Aujezdský

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 10/2013 určený členům tohoto spolku.

15.10.2015
autor: Josef Aujezdský