Písemné právní jednání a elektronický podpis

V tomto oběžníku volně navážeme na právní oběžník č. 6/2016, v kterém jsme se věnovali problematice elektronického podpisu ve světle nového nařízení eIDAS (dále jen „nařízení eIDAS“). Budeme se dále věnovat otázce právního jednání učiněného elektronickými prostředky. Takovým právním jednáním může být typicky např. uzavření smlouvy v prostředí internetu, provedení objednávky prostřednictvím emailu atd.

Ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku poměrně jasně stanoví, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího s tím, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto jiným právním předpisem byl dosud zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“), jenž byl však s účinností od 19.09.2016 v souvislosti s nařízením eIDAS nahrazen novým zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru“).

Podle zákona o elektronickém podpisu se elektronickým podpisem rozuměly „údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě“. Přímo působící nařízení eIDAS jde v tomto směru ještě dále a definuje elektronický podpis ještě volněji, když elektronickým podpisem rozumí „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.“ Ze všech výše uvedených předpisů proto vyplývá, že kromě zaručeného či kvalifikovaného elektronického podpisu (elektronické podpisy založené na kvalifikovaných certifikátech) rozlišují i elektronický podpis prostý. Tím může být dle odborné literatury i k textu připojené sjednané nebo zaslané heslo či uvedení jména a příjmení např. na konci emailu ve spojení s emailovou adresou či telefonním číslem osoby.

Citovaným zákonným ustanovením a odborné literatuře navzdory je v soudní praxi stále problematické přesvědčit o tomto soudce, zejména prvostupňových soudů, kteří hodně zastávají poněkud zastaralý názor, že pro zachování zákonem vyžadované písemné formy nestačí prostý elektronický podpis, ale je nutný elektronický podpis zaručený. Už logiky věci však vyplývá, že tento názor odporuje smyslu a účelu právní úpravy a přináší do právních vztahů všech osob (i obchodníků) zbytečné překážky. Nyní Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí ze dne 12.08.2016, č.j. 14 Co 586/2016 – 25 rozhodl poměrně jednoznačně, že „…Občanský zákoník přitom ve svém § 561 odst. 1 spojuje právní účinky s jakýmkoli elektronickým podpisem nikoli pouze s elektronickým podpisem zaručeným, jak se domnívá exekuční soud…" V dané věci byl charakter elektronického podpisu zkoumán ve vztahu k uzavírání rozhodčí smlouvy, domníváme se však, že tento závěr je nepochybně obecně aplikovatelný na všechny obdobné případy.

Ve světle tohoto rozhodnutí by mělo být možné např. uvedení kódu zaslaného zákazníkovi formou SMS na telefonní číslo zákazníka/emailem na emailovou adresu zákazníka považovat za prostý elektronický podpis nezbytný pro platné písemné právní jednání. Přestože se jedná o velmi zajímavé rozhodnutí, jež je dle našeho názoru v souladu se zájmy podnikatelských aktivit obchodníků v prostředí internetu, je nutné vzít v úvahu, že se jedná o rozhodnutí nižšího soudu a že v České republice jsou soudní rozhodnutí závazná pouze pro strany sporu.

Barbora Chvalinová

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 9/2016 určený členům tohoto spolku.

26.04.2018
autor: Barbora Chvalinová