Deliktní způsobilost nezletilých osob byla v poslední době centrem zájmu odborné i laické veřejnosti zejména z pohledu trestněprávního, a to v souvislosti s přípravou nového trestního zákoníku. Snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti let na čtrnáct let, bylo jednou z nejdiskutovanějších změn po celou dobu projednávání nového trestního zákoníku. O problematice se vedly odborné debaty i polemiky nejen v průběhu celé přípravy nové kodifikace, ale také po jejím přijetí, když se snížená hranice trestní odpovědnosti na krátký čas v novém trestním kodexu skutečně objevila. Cílem snížení věkové hranice bylo umožnění účinnějších postihů dětských pachatelů. Proti snižování věkové hranice vystoupilo mnoho kritiků, zejména z řad lékařů a pedagogů, kteří upozorňovali na negativní průvodní jev snižování trestní odpovědnosti, a to především posunutí hranice legálního počátku sexuálního života. Dne 7.8.2009 byla Poslaneckou sněmovnou schválena novelizace ještě neúčinného trestního zákoníku, která trestní odpovědnost vrátila na hranici patnácti let věku.

Z tohoto důvodu považuji za přínosné, zaměřit se v tomto příspěvku na občanskoprávní aspekt, který podle mého názoru, na rozdíl od „mladistvého nezletilého“ v trestním řízení, zůstává trochu stranou. Způsobilost k právním úkonům, tedy způsobilost fyzické osoby způsobit svým jednáním či opomenutím zamýšlené právní následky, vzniká postupně podle jejího stavu vyspělosti. V plném rozsahu vzniká zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku, před dovršením osmnáctého roku věku ještě uzavřením manželství u osoby starší šestnácti let. Takto nabyté zletilosti se nabývá jednou pro vždy a v případě rozvodu tohoto manželství ji „zplnoletnělý“ již neztrácí. V případě, že nezletilý není způsobilý k právním úkonům, jednají za něj jeho zákonní zástupci, nejčastěji rodiče. Přesto má podle zákona o rodině nezletilý způsobilost k některým právním úkonům přímo ze zákona, a to např. uzavřít manželství s povolením soudu nebo učinit jako rodič souhlasné prohlášení o určení otcovství. Výslovně má nezletilý starší patnácti let způsobilost k sepsání závěti, ale z hlediska zvýšené ochrany tak může učinit pouze formou notářského zápisu. Zajímavá situace nastane u nezletilé dívky mladší šestnácti let, která smí přerušit těhotenství na žádost jen se souhlasem rodičů. Pokud by naopak došlo k umělému přerušení těhotenství této dívky ze zdravotních důvodů, vyžaduje se pouze souhlas nezletilé dívky, avšak souhlas rodičů jako zákonných zástupců již není nutný.

Právně odpovědným je každý, kdo má protiprávní způsobilost, tzv. deliktní způsobilost. Deliktní způsobilost mají všechny právnické osoby a ty osoby fyzické, jejichž mentální schopnosti (dané zejména věkem) a momentální duševní stav (příčetnost) dovolují, aby fyzická osoba rozpoznala protiprávnost (škodlivost) svého jednání a mohla je ovládnout. Stejně postupně jak u nezletilého vzniká a rozvíjí se jeho způsobilost k právním úkonům, vzniká a rozvíjí se též jeho deliktní způsobilost. U zletilých osob, které nebyly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, se deliktní způsobilost presumuje, tzn. má se za prokázanou, dokud není prokázán opak. Deliktní způsobilost tedy spočívá na schopnostech každého, rozpoznat následky svého jednání (rozumová vyspělost) a ovládnout jej (volní vyspělost). Stejně jako způsobilost k právním úkonům, vzniká deliktní způsobilost v plném rozsahu dosažením zletilosti za předpokladu, že fyzická osoba netrpí duševní poruchou, která by vylučovala rozpoznávací a ovládací složku. Před dosažením zletilosti se deliktní způsobilost posuzuje individuálně se zřetelem ke konkrétnímu právnímu úkonu nezávisle na věku či duševní poruše podle toho, zda byl nezletilý schopen rozpoznat následky chování a ovládnout jej. Nedostatek deliktní způsobilosti vždy vylučuje obecnou odpovědnost, u objektivní odpovědnosti záleží na okolnostech jejího vzniku.

Pro odpovědnost za škodu nezletilých obsahuje občanský zákoník speciální úpravu v ustanovení § 422 odst. 1, podle něhož nezletilý odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Rozsah deliktní způsobilosti nezletilé osoby se tedy (stejně jako v případě způsobilosti k právním úkonům) posuzuje ad hoc se zřetelem k okolnostem jednotlivého případu. Za podmínek upravených v § 422 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá společně a nerozdílně s nezletilým anebo samostatně namísto nezletilého ten, kdo byl povinen vykonávat nad ním dohled.

U odpovědnosti nezletilých jedinců není v rámci věku od narození do osmnácti let stanovena žádná konkrétní věková hranice, od které by byli výlučně sami (byť třeba i jen částečně) odpovědni za způsobenou škodu. Proto je nutné vždy v konkrétním případě zvážit, zda nezletilý, který škodu způsobil, měl deliktní způsobilost, tj. zda mohl posoudit následky svého jednání a své jednání také ovládnout. Oba tyto předpoklady musí být splněny zároveň a plně. Pokud při určitém jednání nezletilého chybí intelektuální nebo volní složka, nezletilý za škodu neodpovídá, a to z důvodu absence zavinění. Posouzení této otázky bude záviset na okolnostech konkrétního případu, tj. jak na konkrétním stavu rozumové a volní vyspělosti a věku škůdce, tak i na konkrétní situaci, za níž ke způsobení škody došlo. Odpovědnost nezletilého bude vždy posuzována z jeho subjektivního hlediska, když v případném soudním řízení bude zpravidla potřebné k vyhodnocení rozumové vyspělosti a míře ovládacích schopností nezletilého přibrat znalce v příslušném oboru, aby nezletilého podrobil znaleckému posouzení. V praxi se vedle znaleckého posudku někdy uplatňují i odborná vyjádření zdravotnických zařízení.

Fyzickými osobami, které mají povinnost nad nezletilým vykonávat dohled, jsou na prvním místě zejména jeho rodiče. Dále to jsou dle zákona o rodině také osvojitelé, jiná osoba, jíž bylo svěřeno dítě do výchovy, poručník nebo pěstouni. U některých osob tak bude za jednání nezletilých osob odpovídat osoba určená zákonem, jindy osoba určená pravomocným rozhodnutím soudu nebo na základě jiné právní skutečnosti (nezletilý jede na prázdniny k příbuzným, kteří od rodičů nad nezletilým přebírají náležitý dohled).

Rodiče mají povinnost vychovávat a pečovat o své dítě, usměrňovat jeho chování a dohlížet na něj. Tuto povinnost mají oba rodiče i za situace, kdy dítě bylo svěřeno do výchovy jen jednomu z nich, v takovém případě by však podle okolností konkrétního případu za škodu odpovídal spíše ten z rodičů, který má dítě ve své péči. Odpovědnost rodičů odpadá zejména tehdy, byli-li podle zákona o rodině zbaveni rodičovské zodpovědnosti.

Vedle osob fyzických může odpovědnost za škodu postihnout také právnickou osobu povinnou vykonávat dohled nad nezletilým. V případě právnické osoby neodpovídá za jednání nezletilého přímo její pracovník (např. učitel), který byl přímo pověřen dohledem, neboť v odpovědnostním vztahu je právnická osoba (škola). Tímto však není dotčena pracovněprávní odpovědnost pracovníka vůči zaměstnavateli. Škola je odpovědná nejen za škodu, kterou žák způsobí při vyučovací hodině, ale také za škodu, kterou žák způsobí o přestávce. Takto mohou odpovídat za škodu též např. školní družiny, mateřské školky, jesle, internáty, domovy mládeže, ústavy pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, diagnostické ústavy, psychiatrická zdravotnická zařízení, dětská oddělení nemocnic či ústavy sociální péče pro mládež.

Pojem „náležitý dohled“ zákon přímo nespecifikuje. Ustálená judikatura stanovila, že ve smyslu ustanovení § 422 odst. 2 občanského zákoníku není možné takovým dohledem rozumět dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně, neboť v takovém případě by byla zákonem předpokládaná možnost zproštění se odpovědností těchto osob prakticky vyloučena. Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako její věk, povahové vlastnosti a celkové chování dítěte. Soudní praxe dovodila, že účinným dohledem nad nezletilými není jen zákaz určitého závadného jednání v situaci, kdy k němu již došlo, ale i celkové výchovné prostředí a působení na dítě.

Ustanovení § 422 občanského zákoníku upravuje čtyři různé alternativy osoby odpovědných za způsobenou škodu. Je třeba rozlišovat případy odpovědnosti za škodu, u nichž za škodu bude odpovídat: (i) nezletilý výlučně sám nebo (ii) společně a nerozdílně s nezletilcem ten, kdo byl povinen nad ním vykonávat dohled, nebo (iii) výlučně osoba dohledem povinná nebo (iv) nikdo, (i takováto situace může nastat a v takovém případě poškozený ponese škodu sám).

Nezletilý bude za škodu odpovědný výlučně sám, pokud v okamžiku vzniku škody je u nezletilého dána rozumová i volní složka a osoba vykonávající dohled nad nezletilým nic nezanedbala. Nezletilé dítě bude odpovědné za způsobenou škodu pouze v případě, pokud svým jednáním naplní i další obecné předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. jednání nezletilého, škoda vzniklá jako následek tohoto jeho jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a zavinění (je však na škůdci, aby prokázal, že škodu nezavinil (§ 420 odst. 3 občanského zákoníku).

1. Šestnáctiletý chlapec ve svém volném čase při cestě ze školy míjí opuštěné hospodářské stavení, když vzápětí nabude přesvědčení, že toto místo je ideálním útočištěm pro první zkušenost s marihuanou. Z obavy svého prozrazení vyhledá prostory bývalého seníku se stále velkým množstvím naskladněného sena, který mu poskytne dostatečné pohodlí. Pod vlivem emocí zabrán do nového dobrodružství spojeného s prvním potáhnutí „jointa“, který získal ve škole, si nezletilý plně neuvědomuje, že zápalku, kterou si marihuanovou cigaretu podpaloval, nedostatečně uhasí a odhodí volně do prostoru. Během několika okamžiků je seník v plamenech. Nezletilý je spokojen zejména s tím, že si duchapřítomným úprkem ze stavení zachránil holý život. Do příjezdu hasičského záchranného sboru, shoří téměř i celé hospodářské stavení a poškozenému je způsobena škoda ve výši sedmi set padesáti tisíc korun českých.

V tomto případě by byl za škodu pravděpodobně plně odpovědný nezletilý, neboť jeho rozumová vyspělost byla již na takové úrovni, aby si dostatečně uvědomil následky svého jednání a své jednání ovládl. Vzhledem k tomu, že nezletilý byl do té doby bezproblémovým studentem střední školy, doposud bez jakýchkoliv prohřešků v chování, rodiče pravděpodobně náležitý dohled nezanedbali.

V případě škody způsobené nezletilým dítětem občanský zákoník předpokládá, že osoba povinná vykonávat dohled nad tímto nezletilým dítětem tuto škodu zavinila. Osoba vykonávající dohled však nemůže nést odpovědnost za vše a takovéto odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbala. Důkazní břemeno za této situace nese právě osoba vykonávající dohled, když je na ni aby prokázala, že náležitý dohled nezanedbala. V takovém případě bude zřejmě určující zachování běžné opatrnosti jiné osoby v obdobné situaci.

Pro lepší pochopení problematiky odpovědnosti za škodu způsobenou nezletilými osobami uvedu několik praktických příkladů, pocházejících z rozhodovací praxe obecných soudů, s jejichž závěry, zejména v bodech 2) a 3) tohoto příspěvku, se ne každý asi plně ztotožní:

2. Patnáctiletý nezletilý, kázeňsky velice problémové dítě, odpoledne střílel ze vzduchovky z okna svého bytu na sídlišti, kde bydlel se svými rodiči. Přestože byl dospělou kolemjdoucí osobou upozorněn na nevhodnost a nebezpečnost svého jednání, nepřestal. Krátce nato zasáhl dalšího náhodného chodce diabolkou do pravého oka, čímž mu způsobil vážné poškození oka s trvalými následky. Rodiče nezletilého v době střelby nebyly v bytě, a nevěděli, že v té době má syn k dispozici vedle starší nefunkční vzduchovky i vzduchovku schopnou střelby, kterou si nezletilý před čtrnácti dny vypůjčil od kamaráda a ukrýval ji v bytě pod postelí.

V tomto Nejvyšším soudem posuzovaném případě, je plně odpovědný patnáctiletý nezletilý, který způsobil škodu na zdraví, neboť ve svém věku by již měl být plně schopen ovládnout a posoudit následky svého jednání. Spolu s nezletilým by za způsobenou škodu měli odpovídat společně a nerozdílně i rodiče nezletilého, neboť zanedbali patřičný dohled nad nezletilým. Za situace, kdy u patnáctiletého nezletilého se projevují kázeňské problémy a jeho chování ve škole vyžaduje neustálý dozor a kontrolu, aby nedocházelo k přestupkům, spočívá náležitý dohled rodičů i ve zvýšeném zájmu o jeho chování, zájmy a záliby, o jeho činnost ve volném čase a v celkovém výchovném působení, aby byly odstraněny nedostatky v jeho chování a předešlo se jeho závadnému chování. Účinný dohled nad nezletilým tedy neznamená jen bezprostřední zabránění či zákaz určitého škodlivého jednání, až když k němu došlo, ale i celkový přístup rodičů k dosavadní výchově nezletilého a jejich výchovné působení k tomu, aby k závadnému jednání nezletilého nedocházelo. Vzhledem k tomu, že se nezletilý již ve škole dopouštěl přestupků a měl sklon ke lhaní, je jednoznačné, že právě s ohledem na jeho vlastnosti a sklony a na jeho dosavadní chování, vyžadoval nezletilý vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení ze strany rodičů, zejména když znali jeho zájem o pušku, byť nefunkční, a věděli, že ji má v držení. Ta okolnost, že za týden nebo dva nepřišli na to, že jejich syn si opatřil od kamaráda funkční zbraň, a že nepředpokládali, že by někomu chtěl ublížit na zdraví, není okolností svědčící o tom, že by měli dostatečný přehled o jeho chování a že by účinně zabezpečovali dohled nad ním a činili výchovná opatření, aby jeho jednání nevybočovalo z přijatelných mezí. V této souvislosti nelze přehlédnout, že ani bezprostřední napomenutí dospělého nestačilo k tomu, aby zanechal střelby. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že rodiče neprokázali, že by dohled nad nezletilým nezanedbali a uznal je spoluodpovědnými, a to společně a nerozdílně se synem, za způsobenou škodu.

3.Sedmnáctiletý nezletilý v době nepřítomnosti svých rodičů, kteří byli v zaměstnání, našel doma klíče od jejich osobního automobilu. Pojal myšlenku pochlubit se svým řidičským uměním spolužákům ze školy a vyjel předmětným vozidlem do školy, ačkoliv neměl řidičský průkaz. Při řízení vozidla způsobil dopravní nehodu, když na dalším vozidle, se kterým se střetl, způsobil škodu ve výši sto tisíc korun českých.

V tomto případě posuzovaném opět Nejvyšším soudem, zaujal soud rovněž stejný názor, že se jedná o společnou odpovědnost nezletilého, který byl schopen ovládat své jednání a posoudit jeho následky, a jeho rodičů, kteří budou s nezletilým odpovídat společně a nerozdílně. Rodiče zanedbali povinnost vykonávat nad nezletilým synem dohled a svou nedbalostí mu umožnili, aby se syn zmocnil klíčů od automobilu a následně vozidlo použil na veřejné komunikaci. Rodič dítěte, který nepředpokládal, že nezletilý může vozidlo použít k jízdě, a který tak nezletilému umožnil dispozici s vozidlem tím, že mu v době své nepřítomnosti vůz a klíče nechal volně přístupnými, umožnil svou nedbalostí užití dopravního prostředku. Rodiče dítěte vedle odpovědnosti za škodu dle ustanovení § 422 odst. 1 občanského zákoníku, budou současně odpovídat i za škodu způsobenou podle ustanovení občanského zákoníku o provozu dopravních prostředků, podle kterého za škodu odpovídá společně a nerozdílně se škůdcem také ten, kdo užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožní. Subjektem objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Tato zásada je dle názoru Nejvyššího soudu částečně prolomena ve prospěch společné a nerozdílné odpovědnosti původce škody a provozovatele v případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí.

Na závěr nelze opomenout ani obecnou prevenční povinnost všech osob. Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Každá osoba musí vždy učinit veškerá opatření k odvrácení vzniku škod, a to způsobem přiměřeným okolnostem situace. Soud v konkrétních sporech posléze posuzuje míru spoluzavinění i z tohoto hlediska. Pokud dojde k porušení této obecné prevenční nebo zakročovací povinnosti k odvrácení škod ze strany některé z osob, která si nepočínala v souladu s těmito zásadami, může mít pro tuto osobu požadavek náhrady škody negativní důsledky, když bude za vzniklou škodu spoluodpovídat nebo dokonce odpovídat výlučně sama.