Dne 26.2.2009 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 52/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“), zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“).
Zákon č. 52/2009 Sb. (dále jen „novela trestního řádu“) přinesl s účinností od 1.4.2009 změny týkající se především tří základních oblastí upravujících zejména:
obecné podmínky poskytování informací o trestním řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení veřejnosti v přípravném řízení,
podmínky zveřejňování informací o poškozeném mladším 18 let a jeho blízkých osobách,
zákaz zveřejňování odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu bez souhlasu osoby, které se týkají.
Od počátku jejího schválení Parlamentem ČR rozdělila českou odbornou i laickou veřejnost na dvě části novela trestního řádu, do které poslanci v čele s Markem Bendou na poslední chvíli „vpašovali“ tolik citlivé ustanovení § 8c trestního řádu týkající se odposlechů a záznamu telekomunikačního zařízení. Kritici této legislativní změny, zejména z řad sdělovacích prostředků, poukazují na zjevné omezení ústavním pořádkem zaručených práv a svobod projevu a práva na informace médií při referování o trestním řízení, trestných činech a jejich pachatelích.
Poskytování informací v přípravném řízení
Změna ustanovení § 8a trestního řádu upravující poskytování informací o trestním řízení, ve smyslu zásady presumpce neviny, zakazuje orgánům činným v trestním řízení zveřejňovat v přípravném řízení informace, které by umožnily zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. Takové zveřejnění informací se umožňuje poskytnout v nezbytném rozsahu pouze pro účely pátrání po osobách nebo pro dosažení účelu trestního řízení. Přípravným řízení je ve smyslu ustanovení § 12 odst. 10 trestního řádu úsek řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení, provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí a nebyly-li provedeny od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby nebo do jiného meritorního rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Novela tohoto ustanovení nově zdůrazňuje potřebu zohlednit při poskytování informací zejména zájmy nezletilých osob, tj. osob mladších 18 let.
Ze změny výše uvedeného ustanovení mimo jiné vyplývá, že v tzv. „předsoudním stadiu“ trestního řízení se nově zakazuje policistům i státním zástupcům zveřejňovat jakékoliv informace, které by umožnily zjistit totožnost i dospělého podezřelého nebo obviněného. Dosavadní právní úprava takto chrání pouze mladistvého pachatele, a to zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), který stanoví zákaz zveřejňovat jméno a příjmení nebo jiné údaje o mladistvém pachateli nebo dítěti mladším 15 let, které spáchalo provinění, které umožňují jeho identifikaci. Podle některých názorů je tato změna trestního řádu nadbytečná, neboť orgánům činným v trestním řízení doposud obecně vznikala povinnost informovat sdělovací prostředky o jeho průběhu tak, aby neohrozily vyšetřování a průběh celého trestního řízení a naopak nesměly zveřejňovat takové údaje, které nesouvisí s trestnou činností, přičemž měly povinnost při informování hledět na podezřelého jako na nevinného, dokud není pravomocně odsouzen. Dle vyjádření Syndikátu novinářů zavádí tato novela trestního řádu „totální cenzuru“, především pro investigativní žurnalisty, kteří v minulosti rozkrývali mafiánské praktiky, v rámci nichž bylo spácháno více trestných činů a při nichž se v mnoha případech stíraly rozdíly mezi pachatelem trestného činu a obětí trestného činu.
Z pohledu opačného názorového proudu, úniky informací z trestního spisu a jejich následné zveřejnění včetně osobních údajů osob podezřelých nebo obviněných z trestného činu ohrožují důvěru v zákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení, a to s ohledem na již zmiňovanou zásadu presumpci neviny. Tyto osoby a jejich společenské postavení byly zveřejněním těchto informací mnohdy postiženy natolik, že i v případě svého pozdějšího „vyvinění“ před soudem byly již v očích společnosti navždy dehonestovány jako ti, kteří již měli problém se zákonem.
Ochrana informací o poškozeném v trestním řízení
Obsahem této novely je rovněž ochrana informací o poškozeném v trestním řízení. Poškozeným v trestním řízení je ve smyslu ustanovení § 43 trestního řádu ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví a komu byla způsobena majetková, morální nebo jiná újma. Od tohoto pojmu je nutno odlišovat pojem oběť trestného činu, kterou je fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví.
Podle zcela nového ustanovení § 8b trestního řádu je nyní zakázáno zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čin kuplířství nebo šíření pornografie nebo některý z trestných činů proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti nebo proti rodině a mládeži. Ustanovení § 8b tedy obsahuje specifickou úpravu zveřejňování informací o poškozeném nezletilém, u něhož je dán zvláštní zájem na ochraně jeho soukromí a osobnosti vzhledem k jeho zranitelnosti a potřebě co největšího odstranění působení škodlivých vlivů. Nutnost přijetí těchto legislativních opatření iniciovala tolik veřejnosti známá tzv. „kuřimská kauza“, když z tisku i z televize jsme se v nedávné době měli možnost dozvědět jména a tváře týraných a zneužívaných dětí, když spolu se snímky a obrazovými záznamy byly zveřejněny i osobní údaje těchto poškozených.
Zveřejněním se přitom rozumí jakýkoli způsob zveřejnění, tedy jak prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků tak i takovým jednání, které je způsobilé učinit obsah informace přístupný většímu počtu osob. Nepostačí tedy sdělení takové informace jednotlivci, není-li z okolností zřejmé, že jeho zájem o ně je motivován snahou dát je k dispozici většímu okruhu osob.
Orgány činné v trestním řízení mohou zveřejnit informace obsahující osobní údaje o poškozeném nebo jiné údaje umožňující narušení jeho soukromí pouze jen v případě veřejného zájmu v nezbytném rozsahu. Osobní údaje poškozeného je tedy možné zveřejnit jen pro dosažení účelu trestního řízení, a to zejména v případech, že je třeba pátrat po poškozeném, nebo že je nutné zjistit svědky určitého trestného činu. Další výjimkou z obecného zákazu jsou případy zveřejnění informací o trestním řízení jen s výlučným souhlasem poškozeného, který bude způsobilý vzhledem ke svému věku a rozumové a volní vyspělosti posoudit důsledky takového zveřejnění.
Orgány činné v trestním řízení jsou zároveň podle zákona o ochraně osobních údajů povinny učinit potřebná opatření, aby zabránily přístupu nepovolaných osob k informacím o poškozeném, např. jejich vhodným uložením na místě, kam jiné neoprávněné osoby nemají přístup apod. Obecný zákaz zveřejnění těchto informací o poškozeném se vztahuje zejména na informace získané v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem, vyobrazení nezletilého poškozeného nebo poškozeného, vůči němuž byl spáchán některý z trestných činů směřujících proti jeho osobě nebo osobním právům, informaci, ve které je uvedeno jméno nebo příjmení poškozeného, nebo jiné údaje, které by umožnily poškozeného identifikovat. Vyobrazením není míněna pouze fotografie, ale i obrazové záznamy a přenosy, kreslené nebo malované podobizny apod.
Vzhledem k zásadě veřejnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 10 trestního řádu, zakotvené v článku 96 odst. 2 Ústavy a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která se v trestním řízení vztahuje zejména na průběh hlavního líčení a veřejného zasedání, ve kterém bývá totožnost většiny obviněných a poškozených pravidelně zveřejněna, je otázkou do jaké míry současná novelizace trestního řádu zasahuje do těchto základních ústavních principů a principů trestního řízení. Za této situace totiž média nebudou moci již doslovně citovat nebo zveřejňovat rozsudek soudu, jehož vyhlášení je zásadně veřejné, a ve kterém soud rovněž uvádí osobní údaje poškozeného. Z tohoto důvodu novela trestního řádu zavádí nová pravidla řízení před soudem, kdy se bude i nadále postupovat podle příslušných ustanovení trestního řádu (§ 2 odst. 10 trestního řádu, § 199 trestního řádu, § 200 trestního řádu a § 238 trestního řádu) zohledňujících zásadu veřejnosti. Nepřikročí-li soud k vyloučení veřejnosti při hlavním líčení nebo veřejném zasedání s ohledem na zájmy poškozeného, nelze veřejnosti bránit v účasti na řízení. V takovém případě lze před veřejností projednat i informace o poškozeném a osobách jemu blízkých v rozsahu, v jakém jsou potřebné k projednání věci před soudem. Veřejnost je však vázána povinností sdělené informace dále nešířit, nezveřejňovat obrazové záznamy a informace o poškozeném a jiné údaje vedoucí k jeho identifikaci. Účastní-li se tedy jednání média, mohou si sice, pokud s tím předseda senátu souhlasí, pořizovat záznamy z hlavního líčení nebo veřejného zasedání, nicméně při přenosu záznamu v televizi či rozhlasu musí zabránit zveřejnění vyobrazení poškozeného, jeho osobních údajů a jiných výše uvedených údajů. Stejně tak nelze veřejnosti bránit činit si poznámky nebo nákresy, ohledně nakládání s nimi však platí výše uvedené včetně zákazu šíření těchto informací. Co se týče veřejného vyhlášení rozsudků, pravomocné rozhodnutí ve věci samé bude i nadále sice zveřejněno, ale pouze bez uvedení osobních údajů poškozeného a jiných údajů vedoucích k jeho identifikaci tak, aby byl poškozený uchráněn sekundární viktimizace.
Zákaz zveřejňování odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu
Největší odezvu veřejnosti, zejména pak ze strany médií, vyvolalo přijetí ustanovení § 8c trestního řádu, které zakazuje zveřejňování informací z odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu. V budoucnu by tedy nemělo již docházet ke zveřejňování důkazního materiálu vyšetřovacího spisu v průběhu trestního stíhání, když k nejznámějším z nich patří zveřejnění přepisů odposlechů typu tragikomických dialogů z kauzy fotbalové korupce nebo kapitol ze života Františka Mrázka, ze kterých vyplynulo napojení organizovaného zločinu na státní správu nebo dokonce na orgány činné v trestním řízení.
Podle nově přijatého ustanovení nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a trestního řádu nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3 trestního řádu, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem. Podle vyjádření zákonodárců a zastánců tohoto ustanovení stav, kdy se kopie listin nebo kopie CD-R s odposlechy „vynášely“ z trestních spisů a byly poskytovány některým redakcím ke skandalizačnímu použití, byl neudržitelným. Nikdo podle nich, ani novinář, a to s odkazem na již uváděnou zásadu presumpce neviny, nemá právo zasahovat do činnosti nezávislého a nestranného soudu dříve, než tento soud pravomocně ve věci samé rozhodne. Je pravdou, že praxe, jaká se u nás v souvislosti s informacemi a odposlechy o trestním řízení a v jeho průběhu uplatňovala, nemá nikde v zemích Evropské unie obdoby. Zcela odlišná situace ale nastane v případě, že příslušná trestní věc bude v hlavním líčení nebo veřejném zasedání před soudem projednána a pravomocně skončena. V tomto případě je samozřejmě správné a žádoucí, aby se o informacích z odposlechů jako důkazů provedených v trestním řízení veřejnost dozvěděla.
Sankce za porušení zákazů zveřejnění informací v trestním řízení
Do zákona o ochraně osobních údajů byla zařazena nová ustanovení o správních deliktech postihující fyzickou osobu za přestupek (v této souvislosti bylo toto ustanovení vypuštěno ze zákona o přestupcích) a správních deliktech postihujících právnickou nebo podnikající fyzickou osobu, která poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený zvláštním zákonem. Takovým zákonem je právě trestní řád ve znění této novely (§ 8b trestního řádu) a zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Fyzické nebo právnické osobě lze za porušení zákazu zveřejňování údajů uložit pokutu do výše 1.000.000,- Kč a v případě, že dojde ke spáchání přestupku či jiného správního deliktu prostřednictvím tisku filmu, rozhlasu, televize, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobným účinným způsobem, lze uložit za toto jednání pokutu do výši 5.000.000,- Kč. K projednávání výše uvedených přestupků a správních deliktů je příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů.
Nelze také opominout skutečnost, že takto jednající osoba může naplnit skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle ustanovení § 178 trestního zákona, podle kterého se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné v průběhu trestního řízení nebo v souvislosti s výkonem veřejné správy a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají. Za takové jednání může být osoba postižena odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude potrestán ten, kdo spáchá takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo spáchá-li čin porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce. Zákonnou formulaci „vážná újma na právech“ upravuje již trestní zákon u trestného činu poškozování cizích práv a jedná se o újmu nemajetkového charakteru. Skutečnost, zda určitým jednáním byla způsobena vážná újma na právech ve smyslu této skutkové podstaty, bude záležet na konkrétním případu a bude nutné ji ze strany orgánů činných v trestním řízení prokázat, jinak nebude jednání trestné. Proto bude třeba zvažovat se zřetelem ke všem relevantním okolnostem, jaká je povaha a intensita konkrétní újmy, jaké důsledky má pro poškozeného a zda jde o škodlivý následek lehce nebo obtížně odstranitelný.
Co se týče hodnocení přínosu nové právní úpravy, je vedle důvodů v její prospěch, tzn. ochrana soukromí osob v trestním řízení, vzít v úvahu také argumenty jejích jednoznačných odpůrců, a to zejména sdělovacích prostředků. Podle nich tzv. „náhubkový zákon“, jak jej nově média označují, je výrazným zásahem do svobody projevu a svobody slova a má sloužit zejména k ochraně politických elit a šedé eminence aktivně ovlivňující veřejnou správu a orgány činné v trestním řízení při jejich rozhodování. V této souvislosti je nutné zmínit onu vzácnou, téměř absolutní shodu při schvalování této novelizace trestního řádu v Poslanecké sněmovně, a to napříč celým politickým spektrem. Je také pravdou, že jen díky sdělovacím prostředkům vyplynuly na světlo některé skutečnosti budící ve veřejnosti důvodné pochybnosti o nezávislosti české justice a skutečnosti o nepřípustných zásazích ze strany třetích osob do průběhu řádného vyšetřovaní (např. v případě trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády a současného předsedu KDÚ – ČSL Jiřího Čunka a mnohé další). Nelze ani souhlasit s názorem zákonodárce, že účelem zavedení zpřísnění podmínek při nakládaní s odposlechy v trestním řízení je postihovat zejména osoby, které informace novinářům poskytnou, než novináře samotné, neboť to budou v první řadě oni, kteří ponesou případné následky trestního stíhání.
V podstatě jen čas ukáže, jakým způsobem zákon č. 52/2009 Sb. ovlivní přístup orgánů činných v trestním řízení a médií k informacím získaným v trestním řízení, neboť v souladu s prohlášením Syndikátu novinářů lze důvodně očekávat, že konečné slovo o osudu tohoto zákona bude mít zřejmě až Ústavní soud.