V souvislosti s nedávným nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem se objevil velký počet dotazů na téma vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení za první polovinu roku 2007. Některým otázkám souvisejícím s touto problematikou tak bude věnován tento příspěvek.

Možnost vrácení přeplatku na pojistném je upravena v ustanovení § 17 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociálním zabezpečení“), a to ve dvou případech:

a) z moci úřední; Pokud Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení sama zjistí, že došlo k přeplatku na pojistném, je povinna vrátit přeplatek do jednoho měsíce ode dne, kdy jej zjistila. Lhůta jednoho měsíce je dána přímo v zákoně a nelze ji nijak prodloužit. Její případné překročení však není nikterak sankcionováno; nebo

b) na žádost plátce pojistného na sociální zabezpečení; Pokud o vrácení přeplatku požádá plátce, je Česká správa sociálního zabezpečení nebo příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povinna vrátit přeplatek ve lhůtě obecně stanovené podle ustanovení § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tj. do 30, resp. 60 kalendářních dnů. Při překročení této lhůty je příslušná správa sociálního zabezpečení povinna zaplatit sankci - úrok z přeplatku ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné pro první den kalendářního čtvrtletí, v němž lhůta k vrácení přeplatku marně uplynula.

Přeplatek na pojistném se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci do pěti let po uplynutí kalendářního roku, v němž nárok na něj vznikl, pokud není jiného splatného závazku vůči okresní správě sociálního zabezpečení (jde o lhůtu, ve které je nezbytné o přeplatek požádat, aby nedošlo k jejímu marnému uplynutí). Pokud by takový závazek žadatele existoval, použil by se přeplatek na pojistném nejprve k jeho úhradě, plátci pojistného by se pak vrátil jen případný rozdíl.

Ohledně výše uvedené pětileté lhůty je třeba zmínit rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR č.j. 6 Ads 16/2009-81, podle kterého představuje nárok plátce na vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení samostatný právní důvod, který je upraven v ustanovení § 17 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, a proto na něj nelze vztahovat ani ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, ani případnou obecnou tříletou promlčecí dobu.

Pokud plátce pojistného zjistí, že na pojistném došlo k přeplatku, může se vrácení tohoto přeplatku domoci pouze formou žádosti o jeho vrácení (zároveň je třeba opravit přehledy předložené za výše uvedené období a zaslat je společně se žádostí na příslušnou správu sociálního zabezpečení). Není možné, aby si tento přeplatek (byť i reálně existující) kompenzoval formou zkrácení pojistného na sociální zabezpečení, které je povinen odvádět. V takovém případě by totiž z takto jím svévolně zkráceného pojistného plynulo penále. S ohledem na výše uvedené může být dle názoru žádost o vrácení přeplatku podána až do poloviny roku 2012, aniž by došlo k marnému uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty.

Ohledně otázky, kdy tedy konkrétně žádost o vrácení přeplatku případně podat je možné uvést následující. Krajský soud v Ústí nad Labem sice rozhodl ve prospěch společnosti, jež se rozhodla za období 1.1.2007 až 30.6.2007 nezaplatit sociální pojištění, a to na základě toho, že v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení chyběla v důsledku legislativního pochybení zákonodárce definice vyměřovacího základu pro zaměstnavatele. Krajský soud následně zrušil rozhodnutí, kterým správa sociálního zabezpečení doměřila žalující společnosti dlužné pojistné, a konstatoval, že stanovení vyměřovacího základu pouze nařízením vlády, tj. nikoliv zákonem, je v rozporu s ústavou. Příslušné správy sociálního zabezpečení však v současné době žádosti o vrácení přeplatku zamítají a lze tedy předpokládat, že v této nastolené praxi budou pokračovat i nadále. V takovém případě by bylo nutno proti rozhodnutí příslušné správy sociálního zabezpečení podat správní žalobu. S ohledem na skutečnost, že v budoucnu lze očekávat rozhodování správ sociálního zabezpečení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (který bude předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumávat), máme za to, že podávat žádost nyní by bylo nehospodárné. Doporučujeme spíše s žádostí vyčkat a podat ji pouze v případě, že Nejvyšší správní soud ČR potvrdí rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.