V tomto právním oběžníku se budeme stručně věnovat problematice prodeje použitého zboží, a to zejména ve vztahu k odpovědnosti obchodníka za vady tohoto zboží. Pro případ prodeje použitého zboží obsahuje právní úprava v občanském zákoníku podstatné odchylky od režimu „běžného“ prodeje zboží v obchodě. Tyto otázky mohou být aktuální například v případech opětovného prodeje zboží, jež bylo obchodníkovi vráceno v důsledku odstoupení od kupní smlouvy ze strany spotřebitele dle ustanovení § 53 odst. 7 občanského zákoníku.

Co se rozumí použitým zbožím, není legislativně definováno, přičemž není vymezena ani míra opotřebení nezbytná pro to, aby mohlo být zboží považováno za použité zboží ve smyslu zákona. V praxi tedy bude záležet zejména na způsobu prodeje (prezentace) zboží a na souvisejících objektivních okolnostech. Prodej použitých věcí (zboží) je nutné z právního pohledu odlišovat od prodeje zboží s vadou (dle § 618 občanského zákoníku), i když pochopitelně není vyloučen souběh těchto dvou případů.

Hlavním rozdílem oproti režimu „běžného“ prodeje zboží v obchodě je skutečnost, že u věcí použitých nepřichází na straně prodávajícího zásadně v úvahu vznik odpovědnost za vady, které se vyskytnou dodatečně po převzetí věci. Pro případ prodeje použitého zboží tedy není zákonem stanovena záruční doba, a pokud prodávající kupujícímu záruku neposkytne (smluvně, jednostranným projevem vůle), odpovídá prodávající pouze za vady, které věc měla v době jejího převzetí kupujícím. Ustanovení § 619 odst. 3 občanského zákoníku k tomu dále doplňuje, že „jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím.“

Ustanovení § 626 občanského zákoníku pak zakotvuje, že „u věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci.“ Prodávající se tedy může při prodeji použitého zboží dohodnout s kupujícím zkrácení doby, po kterou je kupující oprávněn uplatnit práva z odpovědnosti za vady. Výše uvedené lhůty, jak zákonné, tak i případné smluvní, jsou hmotněprávního a prekluzivního charakteru, což znamená, že nejpozději poslední den lhůty musí projev vůle kupujícího dojít prodávajícímu a jejich marným uplynutím práva kupujícího zanikají.

I v případě vzniku odpovědnosti za vady použitého zboží je nutné rozlišovat jednotlivé úkony kupujícího - vytknutí vady (reklamaci) a uplatnění práva z odpovědnosti za vady věci. Dle stávající judikatury k tomu, aby nedošlo k zániku práv z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě, nestačí, aby kupující ve stanovené době pouze vytkl prodávajícímu vadu věci (uplatnil reklamaci), nýbrž je nutné, aby v této lhůtě také konkrétně uvedl, jaké právo z tohoto důvodu uplatňuje u prodávajícího. V případě vzniku odpovědnosti za vady u použitých věcí je oprávnění kupujícího na výměnu věci pak omezeno také ustanovením § 624 občanského zákoníku, jež stanoví, že „má-li … věc použitá vadu, za kterou prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu.“