Po delší době se v rámci právního oběžníku budeme věnovat problematice náhrady nákladů souvisejících s reklamací (náhrady nákladů souvisejících s uplatněním práva z odpovědnosti za vady zboží). Tuto oblast je nutné důsledně odlišovat od situací, kdy dochází k odstoupení od kupní smlouvy spotřebitelem bez uvedení důvodů. V případě takového odstoupení smlouvy sice mohou vznikat stranám taktéž nejrůznější náklady, nicméně právní úprava je v této oblasti jiná. V případě reklamace smlouva nadále trvá, přičemž kupující „pouze“ uplatňuje svá práva z odpovědnosti vady (domnívá se, že zboží má vadu).

Předmětnou problematiku upravuje v občanském zákoníku ustanovení § 1924, které se vztahuje obecně na všechny případy uplatnění práv z odpovědnosti za vady (z kupní smlouvy, ze smlouvy o dílo atd.). Současná legislativní textace není zcela ideální (chystá se legislativní zpřesnění), nicméně mělo byt platit, že tomu, kdo má práva z odpovědnosti za vady, náleží „i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.“ Toto mimo jiné znamená, že právo na náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s uplatněním reklamace vzniká kupujícímu pouze v případě, že zboží mělo skutečně vadu (reklamace byla uplatněna oprávněně).

Co se považuje za účelně vynaložené náklady? Podle právní teorie se jedná nejen o náklady na dopravu vadného zboží na místo opravy a náklady komunikace s obchodníkem, ale též o náklady spojené s uchováním či přemísťováním předmětu zboží (za účelem přezkoumání vady) a o náklady samotného vytknutí vady (v zásadě pouze náklady učiněné zprávy). Výše těchto nákladů se může pochopitelně podstatně lišit v závislosti na charakteru reklamovaného zboží, přičemž zatímco pro některé obchodníky může být tato otázka marginální, pro jiné může znamenat náhrada nákladů souvisejících s reklamací značnou výdajovou položku.

Z výše uvedeného tedy plyne, že není nutné nahrazovat náklady vynaložené neúčelně. Kupříkladu pokud kupující zbytečně nechá provést znalecké posouzení vady, byť to nebylo třeba, neboť prodávající vadu nepopíral, nejde o náklad vynaložený účelně. Nicméně pokud kupující vadu zboží popírá, může být i náklad na pořízení znaleckého posudku účelně vynaložený, přičemž pokud následně vyjde najevo, že zboží mělo vady, je nutné takový náklad kupujícímu nahradit.

Na závěr připomínáme, že problematiku náhrady nákladů souvisejících s reklamací je nutné odlišovat od situací, kdy vznikne kupujícímu právo na náhradu škody v důsledku vady zboží. Kupříkladu z důvodu vady lednice je nutné rozebrat kus vestavěné kuchyně. V takovém případě jsou náklady na související práce škodou vzniklou kupujícímu a nejedná se tak o náklady související s uplatněním vady (ty nemusí vůbec ani vzniknout).

Josef Aujezdský

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 9/2021 určený členům tohoto spolku.