Články
Právo IT
Sdílet

Elektronický podpis a nařízení eIDAS

Partner
13. 3. 2018
3 minuty čtení

Dne 23.07.2014 bylo vydáno Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (známé pod zkratkou eIDAS). Toto nařízení nabývá (s některými výjimkami) účinnosti dne 01.07.2016. Nařízení je přímo působícím předpisem a lze předpokládat, že bude následovat novelizace (či v krajním případě i zrušení) zákona o elektronickém podpisu.

Dle nařízení má „budování důvěryhodnosti on‐line prostředí pro hospodářský a sociální rozvoj klíčový význam. Nedostatečná důvěra, zejména v důsledku pocitu nedostatku právní jistoty, vede k tomu, že se spotřebitelé, podniky a orgány veřejné moci zdráhají provádět transakce elektronickými prostředky a přijímat nové služby“. Nařízení má proto zvýšit „důvěryhodnost elektronických transakcí na vnitřním trhu tím, že poskytne společný základ pro bezpečnou elektronickou komunikaci mezi občany, podniky, orgány veřejné moci, čímž posílí efektivnost veřejných a soukromých on-line služeb, elektronického podnikání a elektronického obchodu v Unii“.

Hlavním cílem nařízení je sjednocení elektronické identifikace a její vzájemné uznávání v členských státech EU a zajištění, aby u přístupu k přeshraničním on-line službám poskytovaným členskými státy byla možná bezpečná elektronická identifikace a autentizace. Dále nařízení přímo upravuje právní rámec pro elektronické podpisy, elektronické pečetě, elektronická časová razítka, elektronické dokumenty, služby elektronického doporučeného doručování a certifikační služby pro autentizaci internetových stránek.

Nařízení výslovně stanoví, že elektronickému podpisu (a obecně elektronickým dokumentům) nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Dále uvádí, že kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu a že kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. Dochází i k zjednodušení definice elektronického podpisu, který se rozumí jako data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Nařízením však není dotčeno vnitrostátní právo týkající se uzavírání a platnosti smluv či jiných právních nebo procesních povinností týkajících se formy právního jednání.

Věříme, že uvedená úprava bude mít pozitivní dopad do podnikatelské praxe, jak při uzavírání smluv, tak v případných soudních sporech a povede i k většímu rozšíření kvalifikovaných elektronických podpisů. Ani soudy by nadále neměly být již tak rigidní při posuzování platnosti elektronických smluv. Nicméně bude záležet i na tom, jak rychle stát stihne vydat doprovodnou legislativu.

Petr Kočí

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 6/2016 určený členům tohoto spolku.

Vstupte

K dalšímu čtení

Právo IT

Rozhodnutí ve věci C‑311/18 – Schrems II – předávání osobních údajů do USA

21. 8. 2022

>
Právo IT

Modernizační směrnice – on-line platformy

8. 6. 2022

>