Jak je to s televizními poplatky při podnikání?

Otázka rozhlasových a televizních poplatků placených domácnostmi je mediálně poměrně vděčná, a proto i povinnosti vyplývajících z těchto vztahů jsou dobře známy. Nicméně povinnosti hradit televizní poplatek dopadá i na podnikatele. Je nutné rozlišovat právní režim, který dopadá na obchodníky, kteří televizní přijímač pouze „užívají“, a právní režim, která dopadá na obchodníky, kteří vyrábí, opravují nebo prodávají televizní přijímače. Níže se zaměříme na problematiku vlastnictví, držení a užívání televizního přijímače podnikateli ve smyslu zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“).

Obecně lze na úvod uvést, že televizní poplatek se platí z televizního přijímače. Zákon definuje televizní přijímač v § 2 odst. 2 zákona jako zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Televizním přijímačem je tedy televize, a to s analogovým nebo digitálním tunerem, ale třeba i počítač s integrovanou televizní kartou nebo projektor, který odpovídá výše uvedené zákonné definici. Je tedy nerozhodné, k jakému účelu je televizní přijímač užíván (např. ke sledování televizního vysílání, k přehrávání DVD, jako monitor ke kamerovému systému, atp.), povinnost platit televizní poplatek je stanovena ze zařízení jako takového. Televizní poplatek nesouvisí se sledováním programů České televize a i v případě sledování programů komerčních nebo zahraničních televizí vzniká povinnost platit televizní poplatek.

Poplatkovou povinnost má poplatník, jenž je definován v ustanovení § 3 zákona jako fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

Výše uvedené platí shodně pro podnikatele (včetně právnických osob) i pro fyzické osoby nepodnikající. Zákon však stanoví pro podnikatele odlišně základ poplatků. Poplatník, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem, platí televizní poplatek z každého televizního přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním. Poplatník, který je právnickou osobou, platí televizní poplatek z každého televizního přijímače. U fyzické osoby podnikající se poplatková povinnost vztahuje jen na televizní přijímače, které používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, kdežto právnické osobě vzniká povinnost platit za každý televizní přijímač již nabytím.

Zákon však z výše uvedeného stanovuje výjimku, a to pro podnikatele, kteří v rámci své podnikatelské činnosti vyrábí, opravují nebo prodávají televizní přijímače. Tito mají povinnost platit televizní poplatek za každou provozovnu určenou k této činnosti. Zmiňovaná výjimka je Českou televizí vykládána tak, že podnikatel, který například prodává televizní přijímače a zároveň užívá televizní přijímače, je povinen platit televizní poplatek za provozovny určené k prodeji a zároveň i za každý televizní přijímač, který užívá (příp. u právnické osoby vlastní) a nespadá pod režim prodeje.

Na závěr zmiňujeme, že televizní poplatek se platí České televizi. Poplatník má povinnost oznámit České televizi, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal. Televizní poplatek není zahrnut ani v poplatku společnostem zprostředkujícím televizní vysílání ani v poplatku kolektivním správcům autorských práv.

03.10.2011