Často řešeným problémem v rámci prodeje zboží spotřebitelům bývá otázka možnosti upravit smluvně (obvykle v rámci obchodních podmínek) určité povinnosti spojené s přebíráním zboží spotřebitelem od dopravce. Nejčastěji diskutovanými jsou povinnosti spojené s obhlídkou dodaného zboží, s podáním informací prodávajícímu či s povinností nepřevzít zboží v případě poškození zásilky. V rámci přípravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) došlo bohužel k nepřesné implementaci směrnice o právech spotřebitelů, což činí situaci v této oblasti z právního pohledu ne zcela přehlednou.
Obecně lze konstatovat, že v ustanovení § 2104 občanského zákoníku je stanovena povinnost prohlídky zboží kupujícím, a to co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci. Toto ustanovení je dle našeho názoru možné aplikovat i na právní vztahy se spotřebiteli. Není sice zařazeno v rámci oddílu o koupi zboží v obchodě dle ustanovení § 2158 a násl., nýbrž pouze v obecné části upravující kupní smlouvu, ale zákon v rámci ustanovení tzv. spotřebitelských smluv žádnou odchylku od tohoto ustanovení nestanoví. Je však nutné důrazně upozornit na to, že případně nesplnění této povinnosti kupujícím nemá vliv na další práva spotřebitele vztahující se k vadnému plnění. V případě spotřebitelských vztahů totiž občanský zákoník umožňuje kupujícímu vytknout vadu zboží v době 24 měsíců od převzetí věci (bez jakýchkoliv omezení).
Povinnosti uložené spotřebiteli spojené s přebíráním zboží nad rámec zákona v rámci obchodních podmínek mohou být z právního pohledu problematické. Obecně dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku platí, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Pokud jsou tedy uloženy spotřebiteli nějaké povinnosti při převzetí zboží, nesmí tyto povinnosti být nepřiměřené ve smyslu výše uvedeného. Dále nesmí být žádným způsobem omezována práva spotřebitele z vadného plnění, neboť tato ujednání jsou dle ustanovení § 1814 písm. a) občanského zákoníku přímo zakázána.
Kupříkladu taková ustanovení obchodních podmínek, která spotřebiteli ukládají povinnost kontroly obalu a zboží před jeho převzetím od dopravce ve spojení s omezením nároků plynoucích z odpovědnosti za vady, je tak nezbytné považovat za zakázaná ujednání, neboť vylučují či omezují spotřebitelova práva z vadného plnění.
V této souvislosti je nutné připomenout také to, že spotřebitel není ve smluvním vztahu s dopravcem. Pokud tedy dojde k poškození zboží během přepravy, oprávněným subjektem pro uplatnění práv vůči škůdci je právě prodávající. Poškození zboží při přepravě představuje rozpor s kupní smlouvou (nejedná se o řádné plnění dle kupní smlouvy), za které prodávající odpovídá, přičemž kupující není oprávněn uplatňovat práva z přepravní smlouvy. V takovém případě trvá povinnost prodávajícího dodat kupujícímu bezvadné zboží, nebo prokázat opak – tedy, že zboží při převzetí spotřebitelem (od dopravce) vytýkané vady nemělo. Obdobné případy byly také řešeny (ještě podle staré právní úpravy občanského práva) judikaturou, přičemž soud dospěl k obdobným závěrům.
V neposlední řadě je možné zmínit také výstup České obchodní inspekce pod sp. zn. ČOI 64254/17/0100 ze dne 8. 12. 2017 . Česká obchodní inspekce v něm dokonce dospěla k názoru, že ustanovení § 2104 občanského zákoníku na vztahy z kupní smlouvy uzavírané se spotřebitelem vůbec nedopadá, neboť právě s neprovedením prohlídky zboží nemůže být spojena žádná sankce pro spotřebitele z hlediska práv z vadného plnění. Toto stanovisko České obchodní inspekce je dle našeho názoru příliš extenzivní, neboť se domníváme, že aplikace ustanovení § 2104 občanského zákoníku není žádným jiným speciálním ustanovením vyloučena. Nicméně přestože toto stanovisko České obchodní inspekce není pro soudní instituce nikterak závazné (mohou do budoucna na situaci nahlížet rozdílně), má svou vypovídací hodnotu.
Lze tedy uzavřít, že stanovení určitých povinností spotřebiteli při převzetí zboží by nemělo být dle našeho názoru zcela vyloučeno. Tyto povinnosti však musí být případně vždy koncipovány jako přiměřené a nestanovovat významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z pohledu obchodníka je vhodné vzít v úvahu také výše zmiňované opačné stanovisko České obchodní inspekce. Je pak nepochybné, že žádná ujednání nesmí omezovat práva kupujícího z vadného plnění, neboť to je výslovně zakázáno.
Lukáš Barnet
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 07/2018 určený členům tohoto spolku.