V rámci nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) jsou zařazena také ustanovení provádějící Směrnici Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Česká implementace této směrnice doznala v občanském zákoníku určitých úprav, přičemž v tomto právním oběžníku si tuto problematiku stručně představíme.
Obecná regulace tzv. nepřiměřených ujednání je nově obsažena v ustanovení § 1813 občanského zákoníku. Zde je konkrétně stanoveno, že „…zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ Z tohoto vyplývá, že výše ceny zboží či služby sama o sobě nezakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to za předpokladu, že tato cena byla spotřebiteli předem poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem (tedy i v případě, že sjednaná cena je pro spotřebitele zjevně „nevýhodná“).
Nicméně na tyto situace (kdy byla sjednána zjevně nevýhodná cena) by mohlo dopadat ustanovení § 1793 odst. 1 občanského zákoníku ohledně neúměrného zkrácení: „Zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.“ Argumentaci § 1793 odst. 1 občanského zákoníku naopak nemůže obchodník využít vůči spotřebiteli (pokud byla smluvená cena zjevně nepřiměřená vůči obchodníkovi), a to s ohledem na znění ustanovení § 1797 občanského zákoníku.
Obecná regulace tzv. nepřiměřených ujednání je doplněna o ustanovení § 1815 občanského zákoníku, jež stanoví, že „k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.“ To znamená, že pokud by spotřebitel mohl ve výjimečných případech z nepřiměřených ujednání pro sebe dovozovat nějakou výhodu, může se existence takových ujednání vůči podnikateli dovolávat.
Příklady ujednání, která jsou považována za nepřiměřená vždy, jsou obsaženy v ustanovení § 1814 občanského zákoníku. Některé z těchto nepřiměřených ujednání, jež jsou dle našeho názoru pro praxi nejdůležitější, zmiňujeme níže. Zvláště se zakazují ujednání,
- která vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy (§ 1814 písm. a),
- zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli (§ 1814 písm. d),
- dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran (§ 1814 písm. g),
- odkládají určení ceny až na dobu plnění (§ 1814 písm. h).
K ustanovení Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách existuje již poměrně rozsáhlá judikatura Soudního dvora EU (dříve Evropský soudní dvůr), které se můžeme případně věnovat v některém z příštích právních oběžníků.
Josef Aujezdský
Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 7/2014 určený členům tohoto spolku.