V praxi často vyvstává otázka ohledně problematiky odpovědnosti provozovatelů služeb, v rámci kterých dochází k ukládání informací (obsahu) uživateli internetu (za tyto informace). Nejčastěji se tato problematika dotýká provozovatelů webových stránek, jež umožňují vkládat video či audio obsah, provozovatelů stránek, které obsahují diskusní fóra (včetně diskusních fór souvisejících se zbožím), blogy a další komunitní služby, a dále provozovatelů ftp serverů či poskytovatelů webhostingových služeb.

Odpovědnost těchto osob - jako tzv. odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem - spadá pod právní úpravu zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů. Omezení odpovědnosti poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem dle tohoto zákona byla původně zamýšlena zejména ve vztahu k poskytování hostingových služeb. Nicméně s ohledem na obecnost formulace ustanovení citovaného zákona není dle našeho názoru vyloučeno, aby tato úprava byla aplikována i ve výše uvedených případech.

Ustanovení § 5 zákona o některých službách informační společnosti stanoví, že „poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.“

Výše uvedená ustanovení jsou doplněna ještě o § 6 citovaného zákona: „poskytovatelé služeb nejsou povinni a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.“ Z tohoto tedy vyplývá, že provozovatel služby není povinen aktivně vyhledávat skutečnosti o tom, zdali některý z příspěvků uživatele není protiprávní. Avšak v případě, že se provozovatel „prokazatelně dozví“ (nejčastěji na základě upozornění dotčeného subjektu), že některý příspěvek uživatele je protiprávní, měl by ho neprodleně odstranit, přičemž v této souvislosti je také možné připomenout obecnou zásadu nepůsobit škodu dle ustanovení § 415 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Omezení odpovědnosti provozovatele služby se samozřejmě vztahuje pouze na informace ukládané uživateli. Ze strany provozovatele je tak vhodné zřetelně rozlišit, který obsah na webové stránce je obsahem zveřejňovaným provozovatelem a kdy se jedná o příspěvky uživatelů.

Z výše uvedených ustanovení zákona o některých službách informační společnosti vyplývá, že z pohledu provozovatele služby hraje dominantní roli otázka posouzení protiprávnosti obsahu uloženého uživatelem. Toto samozřejmě nemusí být v praxi vždy jednoduché, a to jak z hlediska skutkového, tak i z hlediska právního. Na druhou stranu je nutné vzít v úvahu skutečnost, že provozovatel služby je ve většině případů podnikatel profesionál, a předpokládá se tak, že bude schopen situaci náležitě vyhodnotit (nebo si náležité vyhodnocení zajistit). V důležitějších případech nebo v případech, kdy hrozí vznik větší škody, lze doporučit konzultovat nastalý případ s právním zástupcem.

Není však možné zapomínat ani na výše zmiňovanou úpravu dle ustanovení § 5 písm. a) citovaného zákona, tedy situaci, kdy poskytovatel služby odpovídá za obsah uložených informací, mohl-li „vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní…“ Toto by mohl být případ zejména řady služeb spočívajících v nahrávání video obsahu na server poskytovatele uživateli internetu, kdy je na první pohled zřejmé, že jednotlivé přípěvky zasahují do autorských či obdobných práv třetích osob.