Odstoupení od smlouvy o poskytování služeb uzavřené prostřednictvím internetu

Ve většině předchozích právních oběžníků jsme se zabývali především právními otázkami souvisejícími s prodejem zboží. Nicméně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů (dále jen „směrnice o právech spotřebitelů“) a nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) (dále jen „občanský zákoník“) přinesly některé důležité změny i do oblasti poskytování služeb. V případech, kdy jsou smlouvy uzavírány bez fyzické přítomnosti stran, bývají pro praxi nejzajímavější otázky související s možností odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele. Této problematice se tak ve vztahu ke smlouvám o poskytování služeb budeme věnovat v srpnovém právním oběžníku.

Na úvod je nutné vzpomenout, že regulace některých služeb je z působnosti směrnice o právech spotřebitelů vyloučena, přičemž další služby mají zvláštní právní úpravu. Kupříkladu je možné zmínit speciální právní úpravu distribuce digitálního obsahu, které jsme se věnovali v právním oběžníku č. 7/2012, či speciální právní úpravu poskytování finančních služeb.

Obecná úprava smlouvy o poskytování služeb stanoví, stejně jako v případě kupní smlouvy, že spotřebitel může od smlouvy odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů, a to na základě ustanovení § 1829 odst. 1 občanského zákoníku. Na rozdíl od kupní smlouvy však český zákonodárce opomněl implementovat do občanského zákoníku počátek běhu této čtrnáctidenní lhůty. Dle našeho názoru je však nepochybné, že běh této lhůty by měl počínat od okamžiku uzavření smlouvy o poskytování služeb. V tomto duchu explicitně hovoří i ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. a) směrnice o právech spotřebitelů: „… lhůta pro odstoupení od smlouvy … končí po uplynutí 14 dnů v případě smluv o poskytování služeb ode dne uzavření smlouvy…“ I u smluv o poskytování služeb dochází k prodloužení lhůty pro odstoupení v případech, kdy podnikatel nesplní své informační povinnosti vůči spotřebiteli (včetně povinnosti poskytnout vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy).

Odstoupit však nelze od smlouvy o poskytování služeb, jež již byla zcela splněna s předchozím souhlasem spotřebitele. Toto je výslovně zakotveno v ustanovení § 1837 písm. a) občanského zákoníku: „spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy o poskytování služeb, jestliže byly splněny s jeho předchozím výslovným souhlasem před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy…“ Nemožnost odstoupení od takové smlouvy o poskytování služeb je tedy podmíněna splněním povinnosti podnikatele dle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku a zejména souhlasem spotřebitele podle ustanovení § 1823 občanského zákoníku. Ustanovení § 1823 občanského zákoníku říká, že „ je-li předmětem smlouvy poskytování služeb, začne podnikatel s plněním své povinnosti ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy pouze na základě výslovné žádosti spotřebitele učiněné v textové podobě.“

Neposkytnutí souhlasu se započetím poskytování služeb před uplynutím čtrnáctidenní lhůty pro odstoupení od smlouvy spotřebitelem má pro podnikatele i další důsledky. Konkrétně ustanovení § 1836 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku stanoví, že „odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nenese žádné náklady, jestliže jde o smlouvu, jejímž předmětem je poskytování služeb a … podnikatel začal s plněním před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, ačkoliv spotřebitel o to výslovně nežádal…“ V takovém případě jdou všechny náklady spojené s poskytnutím služby zcela na vrub podnikatele.

Situaci, kdy spotřebitel se započetím poskytování služeb (před uplynutím čtrnáctidenní lhůty pro odstoupení od smlouvy) souhlasil, upravuje ustanovení § 1834 občanského zákoníku: „odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a podnikatel s plněním na základě výslovné žádosti spotřebitele začal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, uhradí podnikateli poměrnou část sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy. Je-li sjednaná cena nepřiměřeně vysoká, uhradí spotřebitel podnikateli poměrnou část ceny odpovídající tržní hodnotě poskytovaného plnění.“ V tomto případě tedy spotřebitel hradí alespoň poměrnou část odměny podnikatele z takové smlouvy o poskytování služeb, která byla ukončena odstoupením.

Josef Aujezdský

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 8/2014 určený členům tohoto spolku.

12.10.2016
autor: Josef Aujezdský