Otázky a odpovědi k transpozici směrnice o autorském právu

K dotazům novinářů z Právního rádce souvisejícím s transpozicí Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu se vyjadřoval advokát naší kanceláře Josef Aujezdský. Přepis otázek našich odpovědí naleznete níže.

Chtěl bych od Vás vědět, co ve směrnici 2019/790 vnímáte jako nejdůležitější, či naopak nejkontroverznější, kde se dají čekat v praxi problémy?

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu řeší velmi různorodé a nesouvisející vztahy. V médiích již byly poměrně rozsáhle diskutovány otázky odpovědnosti „poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online“, případně regulace související s provozem agregátorů novinových zpráv, konkrétně korespondujících práv vydavatelů. Nicméně v těchto případech se jedná „pouze“ o úpravu parciálních vztahů. Daleko rozsáhlejší praktické dopady může mít dle našeho názoru nová a obecně pojatá informační povinnost vůči autorům a výkonným umělcům. Ta byla koncipována primárně v zájmu umělců v oblasti audiovize či hudebního průmyslu, nicméně jeví se, že dopadne i na další podnikatelské subjekty pracující s autorskými právy (marketingové agentury, inzerenti). Nelze tak vyloučit, že bude mít vliv na celý řetězec smluvních vztahů v kreativních odvětvích lidské činnosti.

Reaguje směrnice dostatečně na překotné změny na poli digitálního obsahu?

Každý právní řád a právo jako celek vždy nutně pokulhává za společenským vývojem. Kupříkladu v oblasti práva EU bychom tento časový „handicap“ odhadovali na 10 let a v případě českého práva tak na 15 let. Ani tato směrnice není v tomto ohledu výjimečná, neboť reflektuje společenské vztahy, které začaly být dle našeho názoru aktuální již v průběhu let 2005 až 2010.

Co v praxi může být jinak (směrnice zatím nebyla implementována do českého právního řádu, ale dá se očekávat, jakým směrem tyto legislativní práce půjdou).

Kupříkladu ve vztahu k provozu agregátorů novinových zpráv směrnice nepřináší podstatnou hmotněprávní změnu. Směrnice pouze konstatuje, že publikování novinových článků on-line je jejich užitím z pohledu autorskoprávního, což dle našeho názoru nebylo nikdy ani sporné. Takže v této oblasti nelze očekávat nějakou výraznou změnu společenských vztahů.

Daleko problematičtější a v tuto chvíli méně předvídatelné mohou být dle našeho názoru dopady spojené s výše zmiňovanou pravidelnou informační povinností vůči autorům a výkonným umělcům. Ta se může vztahovat i na situace, u kterých to zřejmě nebylo zamýšleno (grafici, autoři článků, copywriteři). Nicméně, jak správně uvádíte, bude záležet i na konkrétním provedení těchto ustanovení do českého právního řádu, neboť směrnice ponechává členským státům v této oblasti prostor pro vlastní invenci. Navíc v České republice není zas tak neobvyklé, že zákonná úprava následně směrnici vlastně moc neodpovídá.

Jak to bude s postavením vydavatelů, kteří budou u internetových platforem a úložišť nově zodpovídat za uploadovaný obsah?

I s ohledem na zájmy nejrůznějších skupin v rámci legislativního procesu je přijatá regulace odpovědnosti „poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online“ poměrně komplikovaná. Mají totiž existovat různé právní režimy pro různé poskytovatele těchto služeb, a to mimo jiné v závislosti na charakteru poskytovaných služeb, době jejího provozování, její návštěvnosti či na právním postavení jejího „poskytovatele“. K tomu je nutné připočíst, že do této oblasti má dále zasáhnout nově připravovaný Digital Services Act.

Dle našeho názoru lze očekávat, že v důsledku tlaku nositelů práv se řada menších poskytovatelů služeb sdíleného obsahu přesune do ilegality (služby budou provozovány pod nejrůznějšími offshorovými entitami a na exotických doménách) či se bude snažit využít mezer v nové regulaci, přičemž těch otevřených možností k zastření skutečného stavu zde bude zřejmě více.

Ovlivní tato změna postavení nadnárodních gigantů typu Google, Facebook, Twitter?

Pochopitelně, že ty se alespoň formálně nové regulaci přizpůsobí, nicméně jejich ekonomické postavení by nemělo být nijak negativně ovlivněno. Většina nejkontroverznějších a společensky nejnebezpečnějších praktik těchto korporací totiž stojí od počátku zcela mimo právo (soustavné sledování uživatelů, obchodování s informacemi o uživatelích, a to i za účelem systematického ovlivňování veřejného mínění apod.).

Řada legislativních iniciativ v rámci EU je v poslední době motivována snahou o zabránění některým praktikám konkrétních nadnárodních společností, jež mají dominantní postavení v určitých oblastech elektronické komerce (Facebook, Inc., Alphabet Inc., Amazon.com, Inc.). Nicméně tyto legislativní počiny, jejichž deklarovaným cílem je podpora malých a středních podniků z EU, mají dle našeho názoru paradoxně opačný důsledek. Zatímco velké nadnárodní společnosti se s případnou novou regulací bez problému vypořádají (a své praktiky ani reálně nijak nezmění), na řadu malých a středních podniků z EU dopadne zátěž podrobné regulace (až na hranici iracionality), kterou nemusí být schopné unést. Rozhodně se jejich konkurenceschopnost vůči těmto gigantům nijak neposílí.

26.07.2020
autor: Josef Aujezdský