Otázka zachování, či nezachování existence zákonné záruky v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) byla široce diskutována v médiích i v rámci odborných příspěvků. Bohužel nikoliv se zcela jednoznačným závěrem. Trochu na okraji zájmu této populární problematiky tak stojí právní úprava záruky poskytované smluvně či jednostranným projevem vůle. Této otázce se tak budeme stručně věnovat v tomto právním oběžníku.

Základní ustanovení týkající se záruky je obsaženo v § 1919 odst. 1 občanského zákoníku, v rámci kterého je zakotveno, že „převezme-li zcizitel záruku za jakost, zaručuje se, že předmět plnění bude po určitou dobu po splnění způsobilý pro použití k ujednanému účelu a že si podrží ujednané vlastnosti; nejsou-li ujednány, vztahuje se záruka na účel a vlastnosti obvyklé.“ Způsoby poskytnutí záruky jsou pak vymezeny (neúplně) v první větě ustanovení § 1919 odst. 2 občanského zákoníku: „Není-li záruka ujednána ve smlouvě, může ji zcizitel převzít prohlášením v záručním listu, popřípadě vyznačením záruční doby nebo doby použitelnosti či trvanlivosti věci na obalu.“ To znamená, že k poskytnutí záruky může dojít i podle současné úpravy jednostranným projevem vůle - prohlášením v záručním listu. Nově vznikne záruka také vyznačením záruční doby nebo doby použitelnosti či trvanlivosti věci na obalu zboží. Ohledně této skutečnosti by tak měli být obchodníci obezřetní.

Další věty ustanovení § 1919 odst. 2 občanského zákoníku pak upravují vztah mezi jednotlivými způsoby poskytnutí záruky. Zde je stanoveno, že „je-li ve smlouvě ujednána záruční doba odlišná od záruční doby uvedené na obalu, platí, co bylo ujednáno. Uvede-li se v záručním listě záruční doba delší, než je doba ujednaná nebo vyznačená na obalu, platí tato delší záruční doba.“

Zajímavou, avšak nikoliv zcela logickou skutečností, je, že způsob poskytnutí záruky upravuje občanský zákoník kromě výše uvedených ještě na dalších dvou místech (navíc vždy trochu v jiném znění), a to v rámci obecných ustanovení o kupní smlouvě a dále v rámci speciálních ustanovení o prodeji zboží v obchodě.

Konkrétně ustanovení § 2113 občanského zákoníku upravuje, že „zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.“ V rámci tohoto ustanovení je tedy stanoven další způsob poskytnutí záruky kupujícímu, a to jejím uvedením v reklamě. Pochopitelně, že zavedení vzniku záruky tímto způsobem s sebou nese celou řadu otázek. Kupříkladu v reklamní praxi směřuje záměr inzerenta ohledně poskytnutí záruky často pouze na některé části výrobku (karoserie automobilu apod.). Ustanovení § 2114 občanského zákoníku pak opět upravuje vztah mezi jednotlivými způsoby poskytnutí záruky s tím, že vztah k situaci, kdy dojde k poskytnutí záruky reklamou, není blíže nijak řešen. Ustanovení § 2114 občanského zákoníku uvádí, že „určují-li smlouva a prohlášení o záruce různé záruční doby, platí doba z nich nejdelší. Ujednají-li však strany jinou záruční dobu, než jaká je vyznačena na obalu jako doba použitelnosti, má přednost ujednání stran.“

Konečně pak v ustanovení § 2165 odst. 2 občanského zákoníku je znovu zmíněno, že „je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost.“

Přestože výše uvedené legislativní řešení není příliš přehledné a jeho konsekvence nejsou v tuto chvíli zcela jasné, je možné z naší strany konstatovat, že s účinností od 1/1/2014 je záruku možné poskytnout kromě tradičních způsobů také uvedením záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu či uvedením informace o záruce v rámci reklamy. Zejména v těchto oblastech je tak vhodné dbát ze strany obchodníků patřičné opatrnosti.

Josef Aujezdský

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 6/2014 určený členům tohoto spolku.