Rozhodnutí ESD - Padawan SL vs. Sociedad General de Autores y Editores de España (SGAE)

I ve standardních mediích se objevily některé informace ohledně rozsudku Evropského soudního dvora v případu C-467/08 - Padawan SL vs. Sociedad General de Autores y Editores de España (SGAE). V rámci řízení o předběžné otázce v této věci se soud vyjadřoval k právní problematice práva na autorskou odměnu, jež je v České republice legislativně nazývána jako odměna v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu (lidově označována jako „výpalné“). Některým právním aspektům tohoto rozhodnutí tak věnujeme tento říjnový oběžník, jelikož není vyloučeno, že závěry v rozhodnutí obsažené mohou mít praktické dopady i na situaci v České republice.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen „směrnice“) umožňuje v rámci svého čl. 5 odst. 2 písm. b) přijmout členským státům takovou národní právní úpravu, jež dovoluje zhotovování rozmnoženin autorských děl (např. hudebních a audiovizuálních děl) fyzickým osobám „pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a to za podmínky, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu…“.

Česká republika této výjimky využila v ustanovení § 30 a § 30a autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ohledně tzv. volného užití autorských děl , které mimo jiné stanoví, že „za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu...“ Dle § 30 odst. 2 autorského zákona tak do práva autorského nezasahuje „ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.“ V případě rozmnožování na papír nebo na podobný podklad je takovéto mimosmluvní užití autorských děl povoleno i právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, které tak činí „pro svou vlastní vnitřní potřebu“.

Odrazem možnosti zhotovovat rozmnoženiny autorských děl za těchto podmínek a požadavků na „spravedlivou odměnu“ ve smyslu směrnice je pak existence práva autorů na odměnu dle ustanovení § 25 autorského zákona, jež je v České republice v praxi inkasována prostřednictvím občanského sdružení OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s. Jak známo, osobami povinnými platit tomuto kolektivnímu správci předmětnou odměnu jsou výrobci, dovozci a příjemci nenahraných nosičů záznamů a určitých druhů přístrojů, a to bez ohledu na okolnost, kým jsou tyto nosiče či přístroje nakonec využity. Konkrétně bez ohledu na okolnost, zdali jsou nosiče či přístroje skutečně fakticky určeny pro osoby, jež mohou využít výše uvedené výjimky z ochrany autorským právem, či nikoliv.

Vzhledem k tomu, že španělská právní úprava vycházela ze stejného modelu, jaký je v současnosti využit v České republice, byla v rámci soudního řízení mezi španělským kolektivním správcem a společností Padawan SL ohledně zaplacení odměny kolektivnímu správci vznesena španělským národním soudem žádost na vyřešení tzv. předběžné otázky (ohledně výkladu komunitárního práva) Evropským soudním dvorem. Evropský soudní dvůr se tak v rámci výše zmiňovaného rozhodnutí mimo jiné zabýval interpretací ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice, přičemž došel k názoru vyjádřenému ve třetím bodu výroku tohoto rozhodnutí . Tedy, že musí existovat souvislost mezi využitím nenahraných nosičů a předmětných přístrojů a vznikem nároku na autorskou odměnu. A že situace, kdy je autorská odměna požadována bez ohledu na skutečnost, které osoby nenahrané nosiče či přístroje fakticky využijí, je v rozporu s ustanoveními směrnice. Ze závěrů soudu tedy obecně vyplývá, že nárok na autorskou odměnu by neměl vznikat v těch v případech, kdy nenahrané nosiče a předmětné přístroje využijí jiné osoby, než spotřebitelé.

S ohledem na výše uvedené se tak jeví, že současná česká právní úprava (v své podobě po roce 2006) je v rozporu s tímto rozhodnutím Evropského soudního dvora (potažmo tedy i v rozporu s komunitarním právem), což může vést v praxi k zajímavé situaci, a to jak ve vztahu k již zaplaceným autorským odměnám, tak i ve vztahu k případným budoucím platbám této odměny.

16.10.2012
autor: Josef Aujezdský