V tomto právním oběžníku se budeme věnovat vůbec prvnímu rozhodnutí Soudního dvora EU vykládajícímu směrnici o právech spotřebitelů . Přijetí směrnice o právech spotřebitelů znamenalo významnou změnu v oblasti spotřebitelského práva, přičemž v České republice byla tato směrnice provedena převážně občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který nabyl účinnosti k 1/1/2014, a dále také novelizací zákona o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs Frankfurt am Main eV v comtech GmbH (C-568/15) se týkalo výkladu ustanovení čl. 21 směrnice o právech spotřebitelů. Toto ustanovení stanoví, že „členské státy zajistí, aby v případě, že obchodník provozuje telefonní linku vyhrazenou pro záležitosti týkající se uzavřených smluv, neplatil spotřebitel za hovor s obchodníkem vyšší částku než je běžná sazba.“ Cílem tohoto ustanovení je tedy ochrana spotřebitelů před dodatečnými poplatky za telefonní hovory s obchodníkem, s nímž uzavřeli smlouvu, například kvůli řešení stížnosti zákazníka či kvůli uplatňování práv z odpovědnosti za vady (reklamace).

Český zákonodárce předmětný zákaz obsažený v ustanovení čl. 21 směrnice o právech spotřebitelů do našeho právního řádu náležitě implementoval až k 28.12.2015, a to změnou zákona o ochraně spotřebitele. Ustanovení § 3a zákona o ochraně spotřebitele od té doby zní následovně: „prodávající, který v souvislosti s uzavřenou smlouvou používá pro komunikaci se spotřebitelem veřejnou komunikační službu, nesmí použít takovou službu, jejíž využití by pro spotřebitele znamenalo účtování vyšších cen, než je běžná cena hovoru.“ V předmětné věci šlo o spor organizace hájící práva spotřebitelů vůči německé společnosti comtech GmbH, jež se zabývá prodejem elektroniky. Konkrétně se jednalo o sazbu za telefonní hovory uplatňovanou touto společností v rámci poprodejního servisu zboží. Společnost comtech GmbH používala pro tyto účely telefonní číslo začínající předvolbou 0180, která je v Německu obecně používána pro zákaznické servisy s jednotnou vnitrostátní sazbou. Cena hovoru na toto tzv. „nezeměpisné“ číslo je však vyšší než cena za běžný hovor na tzv. „zeměpisné“ číslo pevné linky nebo na číslo mobilní sítě. Organizace hájící práva spotřebitelů toto považovala za nekalou obchodní praktiku, zatímco podle společnosti comtech GmbH předmětná regulace nebrání tomu, aby sazba za hovory na zákaznickou linku byla vyšší než sazba za tzv. „běžné“ hovory, pokud se tak děje za účelem kompenzování nákladů obchodníka na poskytování linky zákaznického servisu, ze kterého obchodník nedosahuje zisku.

Soudní dvůr EU dospěl nakonec k závěru, že pojem „běžná [základní] sazba“ uvedený v článku 21 směrnice o právech spotřebitelů, musí být vykládán v tom smyslu, že „cena za hovor, který se týká uzavřené smlouvy, uskutečňovaný prostřednictvím telefonní linky zákaznického servisu provozované obchodníkem nesmí být vyšší než cena za hovor na běžné zeměpisné číslo pevné linky nebo mobilní sítě. Pokud je dodržena tato hranice, je irelevantní okolnost, zda dotčený obchodník prostřednictvím této telefonní linky zákaznického servisu dosahuje zisku, či nikoli.“ Tento výklad by měl platit také v českém prostředí.

V této souvislosti zmiňujeme, že výklad ustanovení čl. 21 směrnice o právech spotřebitelů má být předmětem i dalšího výkladu Soudního dvora EU, a to konkrétně ve věci AS Starman v Tarbijakaitseamet (C-332/17). Tato předběžná otázka byla předložena estonským soudem.

Josef Aujezdský, advokát

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
www.e-Advokacie.cz – on-line právní poradenství

Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 12/2017 určený členům tohoto spolku.